Jednou za čas vybublá na povrch diskuze o tom, jak jsou mladí řidiči nebezpeční, nezvládají auto ani provoz a co by s tím šlo dělat. Častokrát zmiňovaným lékem na takto neradostnou situaci bývá takzvaný řidičák na zkoušku. Je to ale opravdu řešení, nebo spíš jen populistické plácání politiků, snažících si u laické veřejnosti nahonit plusové body navíc?

Situace, kdy se o řidičském oprávnění na zkoušku začne mluvit, jsou si obyčejně podobné jako vejce vejci. Mladý člověk s ještě mokrými „papíry“ způsobí dopravní nehodu, při které někoho zraní nebo nedej bože zabije, a hned na začátku své šoférské kariéry tak zničí život sobě a spoustě lidem okolo. Okamžitě se začnou ozývat politici, všemožní dopravní experti a kdoví kdo další s tvrzením, že takhle to dál nejde a musí se najít nějaké radikální řešení.

Navrhovaným principem výše zmíněného řidičáku na zkoušku je, aby pro člověka, který právě absolvoval autoškolu, po určitou dobu – mluví se o dvou letech – platila přísnější pravidla. Proti takzvaně zkušeným řidičům by mu k odebrání papírů stačilo nasbírat jen poloviční počet trestných bodů. Místo dvanácti tedy pouhých šest.

Hodin je málo, na kvalitní výuku nestačí

Ač se na první pohled může zdát takové řešení jako rozumné, při troše přemýšlení vidíme, že tomu tak není. Předně se opět řeší jen důsledky, nikoliv příčina. Jeden z hlavních důvodů, proč čerství řidiči bourají více, je zkrátka v tom, že se v autoškole pořádně nenaučí řídit. Podle současných pravidel musí žák absolvovat celkem 28 hodin praktického výcviku. Ovšem pozor, hodinou se v tomto případě myslí hodina vyučovací, která má 45 minut. Uznejte sami, že za takto krátkou dobu se člověk spolehlivě ovládat auto prostě nenaučí. V lepším případě se jakž takž rozjede, přeřadí, zastaví a bude umět teoreticky aplikovat pravidla. Těm nejlepším se možná ještě podaří aspoň slušně zaparkovat.

Řešením by tedy byl spíše rozšířit výuku o další hodiny praktických jízd tak, aby si zájemce o řidičák na provoz a řízení aspoň trochu navyknul, a nebyl nervózní už jen z toho, že vůbec jede. Pomoci by také mohlo zvládání krizových situací, například smyků. Že by to znamenalo zdražení kurzů, je bohužel fakt. Jakou váhu má ale argument nižší ceny v případě, že je řidičské vzdělání zkrátka nekvalitní? To je opravdu důležitější jeho dostupnost pro co nejvíce lidí i s vědomím, že nebudou umět řídit?

Častým argumentem zastánců podmíněného získání řidičáku je i nezodpovědné chování mladých řidičů, kteří nabývají se ziskem oprávnění pocit, že jim patří svět. Nebylo by tedy nakonec lepší, aby zájemce ještě před započetím kurzu podstoupil dopravně-psychologické vyšetření, kde by byla šance sklony k riskování a „blbnutí“ odhalit? Průšvihář by se tak za volant vůbec nedostal. Další možnost by měl kupříkladu za rok – během té doby by měl šanci „dospět“ a zklidnit se.

Mnoho otázek, skoro žádná odpověď

To však nejsou jediné problémy spojené s řidičákem na zkoušku. Jednou z opakovaně navrhovaných podmínek pro čerstvé absolventy autoškol také je, aby směli řídit jen se zkušeným doprovodem. Zamyslel se ale někdy někdo ze zákonodárců, jak složitá je definice tohoto doprovodu? Je to člověk, který má řidičák například deset let? A co když za tu dobu za volantem seděl třikrát a o ovládání auta a provozu neví zhola nic? Nebo ještě jinak, co když čerstvý řidič nikoho zkušeného ve svém okolí prostě nemá? Kdo s ním bude jezdit? A nenalhávejme si prosím, že takové případy nejsou.

Velmi problematické je i ono omezené časové období, po které by pro začínajícího šoféra platila přísnější pravidla. O co horší je ale řidič, který během těch dvou let každý den sedí za volantem, najezdí desetitisíce kilometrů a spáchá přitom pár banálních přestupků, než člověk, který se po úspěšném absolvování závěrečné zkoušky dva roky vůbec neposadí za volant? Z pohledu zákona samozřejmě vítězí druhý případ, kdo z nich však bude nakonec na cestách nebezpečnější?

Jak vidíme, otázek je víc, než dost, uspokojivých odpovědí zoufale málo. Spíš než vymýšlení systému, který sám vlastně neví, jestli někomu řidičák dát nebo ne, by bylo záhodno připravit lidi na řidičskou kariéru opravdu poctivě. A pokud složí závěrečné zkoušky, klidně velmi náročné a přísné, ať pro ně platí stejná pravidla, jako pro ostatní. Ano, autoškoly by pak musely zákonitě zdražit, a prosadit takový zákon by pro politiky zcela jistě znamenalo ztrátu voličské přízně. Když už se ale oháníme lidským zdravím a životy, nejsou snad právě ony nejvyšší hodnotou?