Mnoho řidičů se cest po dálnicích obává a omezuje jejich počet na nezbytně nutné minimum. Spousta z nich tam pak raději ani nevjíždí. Společným jmenovatelem bývá strach z provozu, který na těchto komunikacích vládne. Nutno říci, že často oprávněný. Když pomineme jejich místy špatný stav a s ním související nekonečné opravy, které plynulosti provozu také nepřidají, hlavním viníkem situace jsou sami šoféři. Mnoho z nich po dálnicích jezdit prostě neumí.

První úsek naší nejstarší dálnice D1, konkrétně ten mezi Prahou a Mirošovicemi, je otevřený od léta roku 1971. Řeklo by se, že za těch skoro padesát let se řidiči po dálnicích naučí pohybovat správně a s jistotou. Opak je ale pravdou. Nemine snad den, abychom se ze zpráv nedozvěděli o dalších a dalších zraněných či dokonce mrtvých, které mají chyby při řízení na dálnici na svědomí.

Ponechme nyní zcela stranou otázku rychlostních limitů, které by vydaly ne na jeden, ale hned několik samostatných článků. Tentokrát nás bude zajímat něco jiného. I při letmém zkoumání situace na dálnicích si nejde nepovšimnout mnoha nešvarů, které se tam s až železnou pravidelností objevují. Ke krizovým situacím pak nebývá daleko.

Opět jsme dali dohromady pár rad a doporučení, jak se na dálnicích chovat. Jako obvykle musíme zdůraznit, že univerzálním a stoprocentním lékem na všechny bolesti nejsou, zlepšit současnou špatnou situaci ale mohou. Jen je začít dodržovat.

Připojovací pruh není pro okrasu

První chybu dělá spousta řidičů hned při nájezdu na dálnici. Sedmdesátkou najedou do připojovacího pruhu, aby se po pár ujetých metrech zařadili do pruhu průběžného. Zvláště řidiči kamionů či autobusů pak mívají skutečně plné ruce práce, aby se takovému „šoférovi“ vyhnuli. Jak tedy na to?  V připojovacím pruhu zrychlujte na takovou rychlost, jakou se pohybují auta v pruhu průběžném, a pak se plynule mezi ně zařaďte. Počínejte si tak, aby kvůli vám nemuseli řidiči za vámi brzdit. Nezapomeňte při tom koukat do zrcátek a používejte v dostatečné míře blinkry, jedno či dvě bliknutí jsou opravdu málo. Pokud se stane, že je například hustší provoz a konec „připojováku“ se kvapem blíží, raději ho přejeďte a zařaďte se později z pruhu odstavného. Nejhorší, co můžete v takovou chvíli udělat, je zastavit a do průběžného pruhu vyrážet ze stoje.

Konstantní rychlost je bezpečnější a úspornější

Určitě se vám to stalo už také. Právě vás povolenou stotřicítkou předjelo auto, které se dvě minuty nazpátek táhlo sotva stovkou. Neuběhne ani chvilka a už vidíte, že se jeho koncová světla zase podezřele přibližují. Předjedete jej a než na něj stačíte zapomenout, pálí to, co to dá a je opět před vámi. A tak pořád dokola. Přitom konstantní rychlost je jedním ze základních stavebních kamenů bezpečného dálničního provozu. Abychom si rozuměli, nepranýřujeme tu chvilkové zrychlení pro zkrácení předjíždění kamionu, nebo přibrzdění při dojetí do místa s hustším provozem. Máme na mysli skutečně zbytečné střídavé zrychlování a zpomalování na volných úsecích, které činí jízdu nepředvídatelnou. Právě nepředvídatelnost je přitom něco, co na dálnici nemá co dělat. O tom, že neustálé střídání rychlosti má špatný vliv také na spotřebu, se ani nemá smysl zmiňovat.

Zrcátka a blinkry jsou užitečnější, než se zdá

S až chorobným ignorováním zrcátek a blinkrů bývají spojování zvláště majitelé aut nejmenované německé značky na tři písmena. Buďme však spravedliví, zdaleka nejde jen o jejich zlozvyk. Hlavně na dálnici může takové jednání vyústit ve velmi nehezký konec. Ani jedno či dvojí probliknutí, popřípadě systém „nejdřív vybočím a pak blikám“ není zdaleka v pořádku. Pokud se chystáte změnit směr, například při předjíždění, zapněte blinkry a nechte je puštěné klidně tři, čtyři vteřiny, ať dáte šanci si jich všimnout skutečně všem kolem vás. Situaci za vámi zkontrolujte v zrcátkách klidně několikrát, co bylo před okamžikem, může být teď jinak. Plynule přejeďte z pruhu do pruhu a teprve se skončením manévru směrovky vypněte.

Pravý pruh také existuje

Dalším bohužel velmi rozšířeným jevem, a to nejen na dálnicích, je bezdůvodná jízda v levém pruhu. Ten má být přitom určen k tomu, aby rychleji jedoucí auta mohla předjet ta pomalejší. Často se ale stává, že i v něm se objeví někdo, kdo si to šine svých sto deset za hodinu a po mnoho kilometrů zcela ignoruje to, co se děje za ním. Že po čase někomu z kolony, která mu za zády velmi rychle narůstá, dojde trpělivost a začne předjíždět zprava, je nabíledni. Pochybným pokusem o argument mnohých rádoby řidičů je tvrzení, že pokud oni jedou maximální zákonnou stotřicítkou, nemá je přece nikdo co předjíždět a jejich počínání je tedy v pořádku. Není, ani omylem. Pomineme-li fakt, že takové vychovávání nemá na silnici naprosto co dělat, mohou být rozdíly například v tom, jak ukazují rychloměry jednotlivých aut. A tak zatímco „vychovateli“ vepředu tachometr hlásí sto třicet, hned první auto za ním může mít na hodinách méně.

Auta nejsou psi. K zadkům si nečuchají

Takzvaný tailgating, tedy jízda nebezpečně blízko autu vepředu, je dalším poměrně častým nešvarem. Nutno zdůraznit, že velmi nebezpečným. Pokud řidič předního vozu začne z jakéhokoliv důvodu brzdit, za ním jedoucí kolega, který si při dálničním tempu nechal odstup ani ne dva metry, ho s téměř stoprocentní pravděpodobností nabourá. Připomínáme, že bezpečný rozestup mezi auty by měl být aspoň na takzvané dvě sekundy, během nichž máte čas na reakci v případě, že se před vámi něco stane. Najděte si libovolný pevný bod, například značku či mostní pilíř, nechte jej minout auto před vámi a počítejte metodou „jednadvacet-dvaadvacet“. Minete-li tento bod dříve, než si stačíte odpočítat, jste vozidlu před vámi moc blízko a rozestup upravte. Pokud je tma či zhoršené počasí, odstup klidně ještě zvětšete.

Předvídavost a rozum se vyplácí

Ani tady si neodpustíme naši obligátní prosbu, abyste při řízení na dálnici používali hlavu na maximální výkon. Koukejte blízko i daleko před sebe, kolem sebe i za sebe. Předvídejte a chovejte se předvídatelně. Buďte k ostatním ohleduplní a zkuste občas někomu odpustit nějakou chybičku bez toho, abyste ho hned trestali blikáním nebo zuřivým troubením. Nikdy nevíte, kdy budete podobné drobné odpuštění potřebovat vy sami.

Výše zmiňovaný výčet samozřejmě zdaleka není kompletní, potíží se určitě najde mnohem více. Co štve vás při dálničním cestování? Napište nám do komentářů!